Sedíme v šatně. Před třetí třetinou.
Prohráváme 6:0
Hrajeme venku. S jedním z nejhorších týmů!
Trenér mlčí.
Celá šatna je zticha. 20 univerzitních hokejistů… Ticho.
„Michal, you are moving to D“, zakřičí mým směrem.
„But coach!”,
snažím se protestovat, protože jsem nikdy obranu nehrál.
„Shut up Michal, nobody is asking your ass anything.
John, you are moving to offense“, pokračuje k spoluhráči, který hraje normálně obránce.
„Guys, you know what, fuck it, offense is moving to D, and D is moving to offense. Since nothing works, then this certainly is not gonna make it worse. Screw it. I am done“.
Odejde z šatny.
Vyměníme si role, a jediná konstanta na poli zůstane brankář.
Třetí třetina začne.
Na hřišti se začnou dít věci.
Výsledek vidíte na tabuli. True story.
Občas musíte udělat něco fakt iracionálního, a nechat to osudu.
Pokud se už vše se*e, změňte vše. Nic horšího se stát už nemůže.