Jsou čtyři ráno. New York se probouzí. Na ulici na mě čekají tři taxíky.
Na Interview Včas

Jsou čtyři ráno. New York se probouzí. Na ulici na mě čekají tři taxíky.
Zaplatím dvěma z nich za čas, a odjíždím třetím směrem Jersey City, NJ.
Ve 21 mě čeká moje první americký interview. Shooting for the sky: rovnou v Goldman Sachs.
K břehům Hudson river na straně NJ přijíždím ve 4:30. Sleduji New York z druhé strany a zamilovávám se ještě víc.
V uších sluchátka a Frank Sinatra .. „if you can make it there you can make it anywhere“. Dokola. Moje mantra.
Interview mi začíná za 2.5 h. Mám dostatek času.
A tak to má být.
Dvacet let poté.
Čekám na začátek interview dvacetiletého kandidáta do naší firmy. Má zpoždění.
10, 20, 25 minut. Doráží.
Ptám se ho, „máte zpoždění, máte k tomu nějaký důvod?“
Odpovídá stroze, „to vadí?“.
Dokonale mě zaskočí.
Nová doba? Doufám, že ne.
„Jak komu, mně ano, na shledanou“.
Late bez omluvy? Bez kompromisů.