Mu to řeknu, když to tak cítím

“Ale já jsem lev, tak jsem prostě ohnivá. Mu to řeknu, když to tak cítím”, vysvětluje mi kamarádka, které pomáhám.

“Lucko, ty jsi tak lev, jako jsi panna, jako jsi ryba. Přestaň se definovat něčím tak prostým. Jsi prostě Lucie a buď, kdo chceš dnes být”, odvětím.
“Co tím myslíš?”

“Lucko, přestaň se schovávat za nějakej hloupej systém znamení.
Ten systém byl vymyšlenej lidma, kteří tak hodně nerozuměli hvězdám, že měli dvě možnosti – ignorovat to, nebo k tomu vymyslet něco, co všem ovečkám dávalo smysl.”

“A tito lidé”, pokračoval jsem, “kteří každý den napíšou nějakej žvást o tom, co to znamení čeká, mají stejnej anální otvor, a stejné problémy jako ty. Neví o nic víc o vesmíru a neví nic víc o tvé budoucnosti než ty sama.”

Lucka mlčí a já už chci toto téma uzavřít:
“Hele, přišla jsi o práci. A to nebylo kvůli tomu, jaké jsi znamení. Takže se za to přestaň schovávat, protože když tvé děti nebudou mít co jíst, tak to rozhodně nebude kvůli tomu, že jsi lev nebo váha”.

Hlad a nedostatek Vás odnaučí se na sebe dívat tak dogmaticky (“Já jsem …”).
A obzvlášť v této době se při hledání práce musíte fakt změnit.
Jste jen ta osoba, kterou si dnes při vstávání určíte.
Zvolte si ji správně.
Špatně to totiž nejde.