Menu
Blog
Právě čtete: Vypadalo to jako nervozní recruiterka
Sdílejte článek:

Vypadalo to jako nervozní recruiterka

“Já jsem v pořádku, jen mi včera umřel táta, tak to na mě občas dolehne”,

snaží se zadržet slzy, když se jí během mého interview zeptám, jestli je vše v pořádku (nevypadá to tak).

12. 10. 2020
  |  
3 minut čtení
  |  
Sdílejte článek:

“Já jsem v pořádku, jen mi včera umřel táta, tak to na mě občas dolehne”,

snaží se zadržet slzy, když se jí během mého interview zeptám, jestli je vše v pořádku (nevypadá to tak).

Mé interview záhy dostalo úplně jiný nádech. To, co na začátku vypadalo jako nervozní recruiterka, teď bylo vysvětleno. A to dost náhle.
“Proč jste proboha v práci??”, ptám se jí.

Odvětí, že “bych se doma zbláznila”, a že “Vaše interview bylo dlouho dopředu sjednané a přiletěl jste až ze Seattlu”.

Známá firma, která mě dlouho headhuntovala. Recruiterka, kterou předchází její pověst o tvrdosti a pečlivosti, a na kterou jsem se dost připravoval.
To vše bylo teď irelevantní. Hlava mi jela na 100 procent. “Co s tím?”
Záhy naproti mně neseděla recruiterka, které jsem se i obával, ale taky člověk, který potřeboval pomoc.

Jak jsem zareagoval napíšu zítra ráno do komentářů. Lehké to nebylo a dodnes nevím, jestli jsem udělal dobře. Jak byste zareagovali vy?

 

Další články

Žádný den není "volno"

18. 4. 2021
  |  
2 minut čtení

Done Is Better Than Perfect

16. 4. 2021
  |  
2 minut čtení